Czech Wing Cheun Kyun Seut Federation / 捷克詠春拳術聯會 - Wing Cheun / 詠春 - Saan Da / 散打 - Nei Gung / 内功

Sifu, jak dlouho se věnuješ bojovým uměním a bojovým sportům?

Rodiče nás doma vedli ke sportu. Otec se asi nejvíce věnoval kulturistice a zápasu a matka atletice a basketu. Už jako dítě jsem musel povinně absolvovat tréninky pod vedením mého otce, který mi byl v dětství velkým vzorem. Minimálně jedna místnost u nás doma byla zařízená jako posilovna a tělocvična. Narodil jsem se jako astmatik a rodiče se s tím nechtěli smířit. Takže kromě dávek stock-vakcín jsem téměř denně musel doma tvrdě trénovat, abych prospíval jako ostatní vrstevníci. Velmi brzy jsem je však začal fyzicky přerůstat a doma padlo rozhodnutí, že bude nejlepší, když se budu nějakému sportu věnovat i mimo domov. Byl jsem tedy od dětství cepovaný, abych nebyl astenik.
Nicméně prvni ofiko zápis do řádného oddílu judo Rudá Hvězda v Karlových Varech se mi povedl v 8-mi letech. Judo tam tehdy vedl sensei Antonín Juštík. Moc rád na něj vzpomínám. Byl to vynikající trenér a uměl to s dětmi. Ale nebylo snadné se tam dostat. Nábor byl  pro děti od 10-ti let a já je tam chodil každoročně otravovat už od 6-ti let. Takže mě pravidelně posílali domu. Možná mému odhodlání pomohla i má výška a já se dostal do oddílu předčasně.
Ale abych se vrátil k tvé otázce. Začal jsem s judem v roce 1981, pak jsem se od roku 1986 věnoval sportovnímu shotokan karate (kumite) v Horním Slavkově. V té době tam vedl tréninky sensei Josef Kuttner. Paralelně s tím jsem cvičil od roku 1988 hung ga. V roce 1990 jsem začal u svého sifu Ivana Rzounka cvičit wing cheun. Mezi tím jsem ještě koketoval s boxem, ale to byla jen krátká epizoda. Suma sumárum se tedy věnuji různým formám bojových umění a bojových sportů už více jak 29 roků. Ale připadá mi to jako včera.

Čím je wing cheun tak vyjímečný, že jsi u něj zakotvil na stálo?

Popravdě ničím. Když jsem s wing cheun začínal, tak mi opravdu přišel tento koncept přímo revoluční. Postupem času jsem ale zjistil, že většina bojových umění má něco do sebe. Pokud se člověk neuzavírá do ulity jednoho stylu, tak to pro něj může být velmi přínosné. Často říkám svým žákům, aby šli a zkusili si i něco jiného. Získají i jiný pohled a mají možnost slyšet a vidět jiné zajímavé věci. Ale i kdyby jim dotyčný trenér říkal v podstatě to samé, tak i tato zkušenost je může obohatit a rozšířit jim jejich obzory. Já sám se snažím čerpat kdekoli, kde je možnost se naučit a nebo dozvědět něco přínosného pro mé gung fu.

Dobře a můžeš tedy vysvětlit proč zrovna wing cheun?

Pokusím se. Jednak mi wing cheun přijde jako ucelený koncept, který rozvíjí člověka snad po všech stránkách. A také proto, že nemám důvěru v komplikované systémy, které se v podstatě spoléhají na to, že člověk bude jaksi správně fungovat automaticky. V reálu tomu tak není a lidi se pak sami diví, že v krizové situaci selžou. Jedna věc je naučit se nějaké pohyby, druhá věc je naučit se je použít v krajních situacích. Je velká výhoda když vím, že nějaký styl má už pár století osvědčenou metodiku, která je funkční. Wing cheun prostě sedl mému naturelu pro svůj reálný pohled na sebeobranu. Ovšem není zlato vše, co se třpytí. Lhal bych, kdybych řekl, že u všech organizací pod kterými jsme cvičili, bylo vše v pořádku. Ale o tom bych hovořit nechtěl.

Čili gung fu je o stylu, o lidech a nebo o metodice?

Všechny tyto uvedené aspekty jdou spolu ruku v ruce. Kde není dobré gung fu, nejsou dobří bojovníci a težko bys v takové škole hledal dobrou metodiku. Dnes  jsou "IN" rozsévači pozitivních pocitů. Často se zapomíná na to, že gung fu je předně o dřině, potu a bolesti. Kdo se s tím nedokáže poprat, hledá únik u obchodníků s pozitivní energií. Sifu, sensei, učitel, trenér musí mít jasno v metodice. Nestačí, že umí určité techniky. Musí znát nespočet způsobů, jak svého svěřence něco naučit.

Nedá se tedy říci, že by nějaký slavný styl byl zárukou kvality?

V žádném připadě. Je to přeci jen název. Za názvem stylu buďto stojí šikovní lidé, kteří umí a nebo se někdo za název stylu a slavná jména jen schovává. Lidé na západě se odnaučili poznat kvalitu a tak se začali spoléhat na tzv. značky - názvy. Což je špatně. Za každým slavným stylem stojí nějací konkretní lidé, bez nich bychom o těchto stylech nejspíše ani nevěděli.

A co bys poradil právě lidem, kteří v tom sami nemají jasno?

To je těžké, takového člověka snadno opiješ rohlíkem a jemu nezbývá než věřit. Tam kde není možnost ověřování a prověřování, je to vše jen otázka víry - a to je špatně! Podle toho vypadá situace v bojových umění u nás i ve světě. Jediné co se dá poradit, je to, ať si každý zkusí více stylů a pak ať se rozhodne. Každý se musí rozhodovat sám za sebe. Navíc každému asi vyhovuje něco jiného, záleží na naturelu, na tom co mu jde, pro co má vlohy, kdo mu vyhovuje jako sifu (trenér) a kde se cítí dobře. Ale jak už jsem řekl, to rozhodnutí je na každém z nás. Je dobře když se lidé naučí rozhodovat sami za sebe. Očekávání, že určitá rozhodnutí za nás budou dělat jiní, osobně považuji za nejhorší možnou variantu.

Dnes je často skloňovaný a diskutovaný pojem zdravý životní styl, je tedy cvičení wing cheun zdraví prospěšné?

Tato otázka je asi na samostatný článek, ale pohybové aktivity jsou pro lidské zdraví prospěšné. To se netýká jen importovaných aktivit z Asie, ale platí to obecně. Nejsem velkým příznivcem dnešní posedlosti po tzv. zdravém životním stylu. Protože se v této oblasti často setkávám s naprosto pochybnými informacemi a výsledkem takového "zdravého životního stylu" je např. orthorexie (posedlost zdravou výživou). Čím dál tím častěji se s těmito patologickými symptomy setkáváme u dětí a proto mám z těchto pojmů husinu. Netýká se to jen poruch příjmu potravy, ale obecně fitness subkultůry, která zaměňuje zdraví za krásu lidí z plakátů. Wing cheun je velmi přínosné pro naše zdraví, protože např. vyrovnává pohybový aparát, učí člověka správnému dýchání a podporuje psychomotorický vývoj. Výčet zdravotních účinků wing cheun na organismus člověka je vlastně nevyčerpatelný.

Wing cheun je často spojován s tzv. řetězovými údery a chi sau, dalo by se říci, že je to doména tohoto stylu?

Je to jeden z nejrozšířenějších omylů. Někdo se možná kdysi snažil z nějakého důvodu vypíchnout určité dílčí nápady a celé se to pak smrsklo na tuto chrakteristiku. Tzv. řetězové údery nejsou nic jiného než jeden z principů wing cheun. Není to vlastně žádná konkrétní technika. Lin waan - znamená navazovat. Lin waan kyun nebo lin waan cheui tedy není název konkrétní techniky, ale spíše jde o to, aby technika byla zvládnutá v plynule navazujících pohybech a kombinacích, které se nemají cvičit izolovaně. O což se snaží vlastně všechna bojová umění. Chi sau nebo tui sau neni žádnou doménou wing cheun. Obdobné nástroje má mnoho dalších stylů. Chi sau se často prezentuje jako nástroj, skrze který se člověk naučí strikerské formě boje. Není tomu tak. Chi sau je prozápasnická záležitost a učí člověka pracovat s kontaktem. Primárním záměrem u chi sau prostě neni jen udržovat kontakt, ale naučit se s ním aktivně pracovat. V žádném případě se nesmí lidi nechat unášet pocitem, že věčné přerušování kontaktu, navazování kontaktu a přesměrování síly je ona dovednost. Takto může chi sau vnímat snad jen začátečník. Žák se musí učit tyto nápady převádět do bojové praxe a ne se neustále cvičit v "kroucení rukou". Chi sau není žádný speciální wing cheun fígl pro boj, ale pouze jeden z mnoha dílčích nápadů, které mají i jiná bojová umění.

Traduje se, že styl wing cheun stvořila žena, a že je to ženský styl. Co si o tom myslíš?

Je to jistě krásná a romantická vyprávěnka, ale je to asi jeden z dalších mýtů ve wing cheun. Mimochodem tato verze historie stylu wing cheun není zdaleka jediná. Všichni známe pověst o Bivojovi, Ječmínkovi a třeba Šárce, ale nikdo z nás tyto pověsti nebere jako fakta. Navíc tvrdit, že kvůli jedné nebo dvěma ženám, které se možná mihly kolem vývoje tohoto stylu, je wing cheun ženský styl, je při nejmenším dosti odvážné tvrzení. I kdyby tato verze pověsti byla pravdivá, tak jaký je v historii wing cheun poměr žen a mužů (1:50?), tak proč ženský styl? Je třeba říci, že wing cheun byl do provincie Gwongdung importován z provincie Fukgin, a zřejmě proto nevidíme v historii dál, než na Červené Džunky. Co se dělo před tím, je čirá spekulace. Je možné, že více k historii před operní společností Červených Džunek, budou něco více vědět v gung fu školách, ze kterých se wing cheun vyvinul. Čili Fukginské styly jako wing cheun bílého jeřába, bílý jeřáb atd...

Wing cheun tedy nevymyslel jeden člověk?

Samozřejmě že ne. Na dnešní mnohotvárné podobě wing cheun se podílelo mnoho generací lidí. Wing cheun byl v minulosti různě kombinován s jinými styly. Ostatně vývoj wing cheun se utváří dodnes. Některé podoby tohoto stylu jsou povedenější a jiné méně, ovšem řekl bych, že je to neustálý vývojový proces. Mýty o tom, jak někdo pozoroval souboj dvou zvířat, a pak podle toho začal cvičit a tvořit nějaký styl, je naivní a romantická představa kterou řadím do kategorie pohádek.

Často slýchávám pojem tradiční bojová umění a moderní systémy boje. Jaký je v tom rozdíl?

Já v tomto rozdělení vidím jen jakousi marketingovou strategii. Téměř každé bojové umění bylo ve své době moderní a funkční, pokud se této tradice drží i dnes, tak je moderní a funkční stále. Chápu to, že se někdo chce vymezit vůči špatné metodice, nepochopení a zkostnatělosti. Ovšem je třeba asi říci, že stejně jako v minulosti, tak i dnes otázka kvality závisí na lidech. Tradice není to, že budu něco dělat tak jak se domnívám, že se to dělalo v dávné historii. Tradiční styl je to proto, že se bez přerušní pokračuje ve výuce nových žáků, v předávání metodiky dalším generacím atd... Pokud význam slova tradiční nebo tradice chápeme tímto způsobem, tak se to přeci týká i těch nejnovějších bojových umění a bojových sportů. Stalo se špatným zvykem, že se za tradici spíše schovává neumětelství a nepochopení nějaké dílčí věci, či celého bojového umění. Nikdo z nás nemůže říci, že bojové umění cvičí tak, jak jej cvičili před 100 lety. V tomto ohledu nic jako tradice neexistuje. Nevidím rozdíl mezi moderním a tradičním bojovým uměním, ale vidím obrovskou propast mezi dobrým a špatným bojovým uměním. Vím jak danou věc cvičí můj učitel a jak to cvičí jeho učitel. Co bylo před tím je čirá spekulace. Jediná výhoda tzv. tradičních stylů je v tom, že máme metodiku, která je historicky prověřená jako funkční a nebo naopak, prokazatelně nefunkční. V mnoha ohledech je tedy sama tradice důkazem toho, zda je něco skutečně dobré a kvalitní, či nikoliv.

Máš tedy pocit, že se bojová umění nevyvíjejí?

Ale to ano a je to rozhodně dobře. Otázkou je, čemu říkáme vývoj a jak jej chápeme. Všichni vnímáme např. vývoj určitých materiálů, které dnes běžně používáme pro nácvik jinak těžko proveditelných technik (lapy, chrániče atd...). A dík tomu je vidět jasný posun lidí např. ve sparingu. Dříve by takový trénink nebyl možný, protože bez materiálu, který tlumí nárazy by se po jednom takovém tréninku žáci léčili mnoho měsíců. Nikdo z nich by neměl zuby atd... Nebo třeba to, že dnes máme dostupnou plnohodnotnou stravu. Fyzické výkony člověka jenž netrpí hlady, jsou také někde jinde. O tom všem se mohlo v dávné minulosti lidem jen zdát. Dále nám k tomu pomáhají vědecké objevy v lékařství, biologii atd... Myslím, že v mnoha ohledech se výsledky lidí žijících dnes a v minulosti vůbec nedají srovnávat. Asi by to ani nebylo fair.

Takže ty se nepočítáš mezi lidi, kteří hledí na historii a vývoj bojových umění nekriticky?

Rozhodně ne a ani takový postoj nikomu nedoporučuji. Přeci historie lidstva je plná přehmatů a omylů. Vše je třeba kriticky analyzovat a poučit se z chyb, které odhalíme. Kdo tak nečiní, ten se stále motá v bludném kruhu. Od toho byl člověk obdarován rozumem.

Za jak dlouho se může člověk naučit wing cheun?

Zase jde o to, čemu kdo říká umět. Někdo si na některé dovednosti nesáhne nikdy, ani kdyby se rozkrájel. Nedá se to paušalizovat. Je to... jako by se dalo říci, za jak dlouho někdo bude dobrým lékařem. Obdobné otázky mi lidé často kladou, ale většinou pro ně nemám odpověď, která by je potěšila. Je to dáno mnoha faktory, např. genetika, odhodlanost, píle, vůle, atd... Na druhou stranu, každý z nás je něčím limitován a i o tom je trénink, protože právě ten nám ukáže, kde a jaké jsou naše hranice.

Čím je pro tebe osobně přínosem wing cheun?

Ta otázka má obrovskej záběr. Kde mám začít? Dobře, budu se snažit být stručný. Vzhledem k tomu, že mě bojová umění formují od dětství, tak se stala nedílnou součástí mého života. Vlastně si bez toho svůj život ani neumím představit a jen těžko bych teď hádal jak by můj život vypadal bez nich. I má profese má k tématu bojových umění a bojových sportů velice blízko. Jednoduše řečeno, vidím v nich jednu z náplní mého života. Určitě ne jedinou, ale rozhodně bych řekl, že zásadní.

Sifu díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Kluci také děkuji a 八八六